Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po melancholickú, sladkobôľne sychravú metalovú romantiku sa zvyklo chodiť na sever, dosť vzdialený sever, to ste od Helsinki až po laponské končiny mohli ísť vyslovene na istotu. Myslím, že v tomto sa nezmenilo nič, nie že by som držal prst na tepe fínskeho gothic-, atmospheric- a podobného metalu, ale o nejakej kríze v tomto odvetví tamojšieho kovotepectva nepočuť. Tu u nás na Slovensku zase už nejaký čas máme šťastie v tom, že až tak ďaleko na sever chodiť nemusíme.
Neviem, ako sú na tom v Sabinove s jazerami, veľkou spotrebou vodky bez veľkého rečnenia okolo a s častými dobrovoľnými odchodmi zo života, v lete som tadiaľ išiel a nevidel som z toho nič. Na to, aby tam vznikla veľmi fínska hudba, zrejme takéto regionálne svojrázy nepotrebujú. Históriu i tvorbu tamojších GLOOM som načrtol v recenzii na predošlý album, teraz sa pozriem na aktuálny tretí, vydaný začiatkom apríla tohto roku.
Čo je teda u GLOOM po troch rokoch nového? Úprimne, najviac asi to, že skupina migrovala od Metal Age Productions ku Slovak Metal Army, čo je odhadom tridsať kilometrov. Takéto veci sa stávajú po celom metalovom svete, umelcom vždy treba držať palce a zamerať sa na to, čo s čím na novinke prišli A aj keď sa u GLOOM prekvapenia nedočkáme, po hudobnej stránke toho ponúkajú celkom dosť. Deväť nových skladieb, pričom tretia v poradí „Bleed In My Arms“ je coverom od – aké šokujúce! – fínskych titanov melanchólie SENTENCED. (Kapela takéhoto štýlového zamerania bude asi sotva prevzatou kompozíciou ctiť IMPETIGO, všakže.)
Predošlý album ma bavil a „Awaken“ na tom nie je inak. Že GLOOM dávajú prednosť hlasu srdca pred úsilím o originalitu v tomto prípade nech berie čert. V takom death metale máme v súčasnosti „švédske“ spolky od Čiech cez Nemecko až po USA a Austráliu, Slovensko si jednu „fínsku“ bandu dovoliť môže. Rado Priputen so spoluhráčmi tvorí veľmi uveriteľný a chytľavý melodický atmosférický metal, ktorý má bližšie ku gotickému rocku než k doom/death fúziám. Vo výsledku je to celé „fínske“ tak, že si môžu zažiadať o tamojšie občianstvo, ale skladby sú napriek všetkému smútku, bolesti, utrpení lásky a konečnosti smrti v textoch svižné, ľahké a príjemné.
V prospech GLOOM hrá zmysel pre štýl, hudobnícke a skladateľské umenie a aranžérske nápady. Gitary sú často sprevádzané klavírom, k slovu sa dostanú aj iné orchestrácie a spev je osvedčenou žánrovou klasikou. Vokály sú niekedy navrstvené – hlavný melodický, k nemu hlbší recitatív a ešte ženský v podaní hosťujúcej speváčky. Niekedy v „zbore“, inokedy v duete, podľa toho, čo si ktorý text vyžaduje. Darí sa tu takisto držať v symbióze „pesničkovosť“ a zároveň metalová košatosť. Na „Awaken“ je aj melanchólia, aj vzdušnosť, a zároveň priestor dostáva vášeň. Za novátorstvo album do dejín nevstúpi, nie je ani poslucháčsky náročný, naopak, skladby idú do ucha na prvý šup. Napriek tomu nejde o nahrávku, ktorú po troch vypočutiach založíte, lebo už nemá čo ponúknuť.
Minule to síce bolo o pol bodu viac, to však neznamená, že by teraz niečo bolo horšie. Akurát že GLOOM na novinke začali tam, kde pred troma rokmi skončili.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.